Vlnatka a Mospilan
Často se v poslední době setkávám se stesky, že někomu nezabral proti vlnatce Mospilan. Protože s ním já osobně problémy nemám, dovolím si vypsat pár aspektů, které je potřeba akceptovat pro to, aby aplikace byla úspěšná. Předem upozorňuji, že se v článku nebudu zabývat alternativními způsoby hubení škůdců (líh, oleje, přírodní látky a komerční přípravky na jejich bázi). Ne proto, že bych je nepovažoval za dobré a účinné, ale kvůli rozsahu článku. O nich třeba někdy později a třeba i někdo jiný, kdo s nimi má větší zkušenosti než já, chemik.
Předně nutno zmínit, že pokud chcete proti škůdcům úspěšně bojovat chemickými insekticidy, acetamipridu (účinná látka přípravků Mospilan 20 SP, Careo na různé způsoby a další analogy) se prostě nevyhnete. Pokud si nechcete vypěstovat populace škůdců odolné vůči postřikům (tzv. rezistentní), je nezbytně nutné střídat při aplikacích nejen účinné látky, ale celé skupiny účinných látek. Do nedávna jsme těch skupin měli několik – karbamáty (sem patřil i nechvalně známý Furadan), organofosfáty (z těch známých třeba Metation, Bi-58, z poslední doby Dursban, Reldan, Nurelle D), pyretroidy (Karate ZEON, Decis, Vaztak, Mavrik…) a neonikotinoidy (oblíbené Actara, Confidor a jeho bráška Warrant, Calypso, Proteus a právě náš Mospilan). Bohužel po restrikcích unijních orgánů došlo k tomu, že jsou zcela zakázány k používání všechny karbamáty a organofosfáty a s výjimkou acetamipridu i neonikotinoidy. Co na tom, že v potravinách dovážených třeba z Jižní Ameriky nebo Afriky jejich metabolity konzumujeme vesele dál, u nás se prostě používat nesmějí.
Zbyly nám tedy k dispozici pyretroidy, primárně kontaktně působící insekticidy, na které si škůdci vytvářejí rezistenci velice snadno, a jediný neonikotinoid – acetamiprid. Ten je povolen díky jeho nízké toxocitě vůči nám, teplokrevným živočichům, a díky jeho krátké perzistenci v rostlinách a půdě. Což znamená, že se velmi rychle rozkládá. Bohužel je to na úkor účinnosti vůči škůdcům, je ze všech neonikotinoidů nejslabší. I přesto ale můžeme být s touto účinnou látkou úspěšní. Jak na to:
1) Acetamiprid je účinnou látko primárně akropetálně systemickou. Co to znamená? Hlavní působení spočívá v tom, že rostlina ÚL (účinnou látku, abych to pořád nevypisoval) vstřebá do svých tkání a škůdce ji z tkání rostliny nasaje. Akropetální znamená, že ÚL je rozváděna v těle rostliny směrem vzhůru, tedy k vegetačnímu vrcholu. Z tohoto vyplývá, že acetamiprid (ale ani žádné jiné insekticidy s výjimkou relativně nového a zatím běžně nedostupného přípravku Movento) není po postřiku rozváděn ke kořenům a postřik tedy nelikviduje škůdce na kořenech (proti nim je nutná zálivka nebo koupel). Systemické působení je jistě velkou výhodou, ale má to jeden háček. ÚL rostlina dokáže vstřebat pouze ve stavu aktivního růstu. V době vegetačního klidu acetamiprid nemá cenu užívat, nedostane se tam, kam má. To, že se občas určitá účinnost pozorovat dá, je způsobeno tím, že všechny insekticidy vykazují i částečnou účinnost kontaktní, a dále, pokud škůdce napichuje svým sacím ústrojím pokožku rostliny, může do sebe nepatrnou dávku ÚL dostat taky. Každopádně právě tento fakt je spíše na škodu, protože tím poddávkováním ÚL se může vytvářet rezistence škůdce. Takže zásada č. 1 – systémové přípravky aplikovat zásadně v době vegetace, ne v období klidu. Jedna výhoda – červci se nemnoží tak rychle a nedělají tak velké škody na kaktusech jako sviluška. Takže když uvidím na kaktusu ojedinělou vlnatku, zlikviduji ji mechanicky (rozmáčknu) a vím, že stříkat můžu klidně za měsíc nebo třeba i za dva.
2) Vstřebávání ÚL rostlinou je podmíněno tím, že postřiková jícha ulpí na rostlině ve formě tenkého filmu. Kaktusy ale přímo na těle té vody moc rády nemají, jsou raději, když po nich steče ke kořenům. Proto mají pokožku chráněnou slabou voskovou vrstvičkou, po které voda stéká. Tomu potřebujeme zabránit a dát tak ÚL dostatek času, aby pronikla do rostlinných pletiv. Proto zásada č. 2 – vždy přidávejte smáčedlo. Není nutné kupovat nic speciálního, stačí pár kapek Jaru. Mimochodem, toto doporučuji i u kontaktních insekticidů (třeba ony pyretroidy – Karate ZEON apod.). Tam smáčedlo zase zabezpečí průnik ÚL k tělu vlnatky přes její voskovité výpotky.
3) Dávkování. V návodu se dočtete, že doporučená koncentrace pro okrasné rostliny je 0,04 %, tedy 0,4 g na 1 litr vody. Ano, na mšici to stačí. Na třásněnku zahradní taky. Ale třásněnka západní (na kaktusech se s ní můžete setkat rovněž a nikomu to nepřeju) nebo vlnatka z této dávky nedostane ani průjem. Natož aby chcípla. Nebojte se dát koncentraci 0,08 nebo klidně 0,1 %, tedy 0,8 – 1 gram na 1 litr vody. Kaktusům to neublíží, toho se bát nemusíte.
4) Posledním oříškem je příprava postřikové jíchy. Mospilan 20 SP je prášek, resp. pudr. Ten se ve vodě rozpouští hůř než různé tekutiny. Správný postup je ten, že nejprve rozmícháte důkladně odvážený přípravek v malém množství vody na kašičku. Teprve ta se ředí ve vodě.
5) Zjistíte-li, že máte vatovité útvary i na kořenech, znamená to, že vaši sbírku navštívila kořenovka. Stejně jako vlnatka i ona patří mezi červce. Výhodou kořenovky je přece jen pomalejší množení a šíření ve sbírce. Na rozdíl od vlnatky, jejíž vajíčka snadno létají vzduchem z jedné rostliny na druhou, kořenovka se do květináče s jinou rostlinou dostane buď se zálivkovou vodou v případě společných zalévacích mís nebo musí přelézt. Pravda, moc problémů jí to nedělá, je docela hbitá. Chemickou likvidaci kořenovky mohu udělat buď tak, že napadené rostliny vyndám ze substrátu, očistím kořeny a vykoupu v roztoku insekticidu nebo je roztokem insekticidu zaleju. A zas, koncentrace v tomto případě raději aspoň dvojnásobná proti té doporučené a registrované. Mimochodem, přesazení není zárukou toho, že se kořenovka neobjeví brzy znovu. Tento škůdce totiž obývá pole a zahrady zcela běžně, takže pokud přidáváte do substrátu zahradní zem (dokonce i kompost), klidně si kořenovkou sbírku opět naočkujete. Což je ostatně můj případ, díky čemuž vždy tak měsíc po přesazování rostliny ošetřuji chemicky. Ani tak se kořenovky nikdy nezbavím stoprocentně a prostě spolu žijeme ve vzájemné symbióze. Já ji vždycky přidusím, ona se rozkouká, oběma je dobře na světě a tak to jde pořád dokola. Na rozdíl od vlnatky, tu ve sbírce na kaktusech díky tvrdým podmínkám volné kultury neznám.
To je k používání acetamipridu asi vše. Možná si ještě na něco vzpomenu a doplním.